Odjakživa jsem jaksi podvědomě cítila, že ruční práce mě vábí, lákají a nemohu spát, dokud si neochočím další techniku háčkování či nový způsob výroby drobných dekoračních předmětů. Háčkování a šití, drátkování, plstění suchou jehlou a práce s papírem a lepidlem či třeba modelovací hmotou. Vyzkoušela jsem snad vše, co jsem objevila. Mnozí přátelé mě vybízeli, ať své výrobky nabídnu k prodeji, ať svůj koníček a šikovnost zúročím i finančně. Nicméně mé sebevědomí nebylo zrovna vysoké a stále jsem si hledala výmluvy, že nevím jak a kde, na svých výrobcích jsem stále viděla drobné nedokonalosti. Takto by to trvalo snad dodnes, kdyby mi do cesty nevstoupila Jana Háteová.

Když je práce koníčkem

Její pracovní nabídku jsem objevila čistě náhodou, nicméně jakmile jsem ji spatřila, neváhala jsem ani vteřinu. Nabídka se jevila jako dokonalá. Práce z domova, výroba velmi pěkných dekoračních předmětů, výrobky zaměstnavatel, tedy firma Selvintech, odkoupí. I když se mi nabídka jevila jako zajímavá, bála jsem se. Vše vypadalo až příliš dokonale. Není to zase nějaká nesolidní nabídka s cílem vytáhnout z uchazečů jen peníze? Nicméně zkusila jsem to. A jak to dopadlo? Má spolupráce se Selvintechem pokračuje dodnes.